Můžete mít luk sebelepší, ale pokud nebudete střílet šíp vybavený kvalitním loveckým hrotem, pro skutečný lov asi moc užitečný nebude. Pojďme se na problematiku loveckých hrotů - tzv. Broadheads podívat trošku podrobněji.

 

S jistým zjednodušením můžeme říct, že úkolem luku a šípu je dopravit hrot k cíli. Vše ostatní už je práce právě pro lovecký hrot. V USA je nazývají Broadheads. Pod tímto názvem je bude vybírat a kupovat v zahraničních obchodech, proto jej občas používám i zde.

 

Proč jsou Broadheads tak důležité ?

 

Luk a šíp hrají velmi důležitou roli. Luk musí vygenerovat dostatečné množství energie a šíp ji musí přijmout a proměnit ji v Kinetickou energii a přivést ji k cíli. Hodnota KE musí být dostatečná pro lov, zranění a usmrcení lovené zvěře. Základní informací najdete v článku Vybíráme šípy - část 3 nebo podrobnější povídání v článku pro pokročilejší Lehké nebo těžké šípy.

Nicméně v okamžiku, kdy šíp dorazí k cíli, začíná práce pro hrot. Jeho úkolem je napáchat co největší škodu. Proniknout co nejhlouběji a po cestě doslova zdevastovat vše, co mu přijde do cesty. Čím větší rozsah devastace, tím lépe. Na obrázku vpravo je vidět "skvěle provedená práce". 

Možná to bude někomu znít divně, nebo dokonce krutě, ale pravda je taková. Nejsme na maškarním. Lovíte živou zvěř a předpokládám, že ji chcete také ulovit. A živý organismus je velmi odolná záležitost.  Pokud poranění nebude naprosto fatální, dokáže zvěř z místa zásahu odskočit a následně uběhnout někdy i značnou vzdálenost. A jakékoliv dohledávání je vždy komplikovanou záležitostí.

Jako dobrý příklad nám mohou posloužit lovci používající klasickou pušku. Také oni neustále řeší, jaká munice a hlavně s jakým hrotem (v jejich případě kulkou) je nejvhodnější. Když použijí tvrdou, celoplášťovou kulku, ziskají největší průraznost. Ale pouhá průraznost není při lovu moc platná. Kulka tělem proletí beze změny a nezpůsobí žádné významnější škody. Je možné (a pravděpodobné), že postřelená zvěř zemře, ale stane se tak později. Mezitím uběhne kilometry, stokrát změní směr, a ve finále se schová v co nejméně prostupném terénu. A to popisuji tu lepší variantu, kdy srnec utíká od vás a ne medvěda, který běží na vás. Čistý průstřel se navíc rychle zatáhne a ve stopě prakticky nezůstává žádná krev (tzv. barva). Není tedy ani podle čeho pořádně stopovat. Takovou zvěř už většinou nikdo nenajde, alespoň ne v rozumné době, která je potřebná, pokud nemá dojít k znehodnocení zvěřiny. Takže výsledek 0. Vlastně -3 (kulka v čudu, zvíře v čudu. Pokud je mrtvé, pak úplně zbytečně, pokud není tak někde zbytečně trpí. A vy máte sebevědomí v pytli)

Pokud ale lovec použije vhodnou kulku, dojde v okamžiku nárazu k její řízené deformaci. Z hladké špičaté kulky se stane „hříbek“, více čí méně deformovaný a rozevřený. Takto zdeformovaná kulka přenese většinu své energie na cíl. Nadělá v těle oběti mnohem větší škody, než kdyby pouze čistě proletěla. Výsledkem je mnohem větší devastace zasažených orgánů. Mnohem větší pravděpodobnost, že zvěř uhyne co nejblíže k místu zásahu. A pokud vůbec odběhne, nebude to daleko a bude za sebou zanechávat výraznou krvavou stopu.

schéma řízené deformace moderní lovecké kulky	Detail kulky ORYX firmy Norma v normálním a deformovaném stavu

 

Na druhou stranu takový myslivec nemůže prostě slepě sáhnout po tom nejsilnějším, co mu trh nabízí. Musí volit rozumný kompromis mezi maximální silou a lovenou kořistí. Nemůže na 40kg srnce vzít ráži třeba .458 WinMag s kulkou Swift-A-Frame, která je konstruovaná na „velkou africkou pětku“. No vlastně může, ale hrozí nebezpečí, že se mu po zásahu srnec změní v „obláček růžové mlhy“. 

 

Stejně, jako mají myslivci kulku, řešíme my problém s hrotem. Cvičný hrot je pro nás něco jako celoplášťová střela. Proletěl by, ale s minimální škodou. My potřebujeme hrot, který škody udělá co nejvíc. Navíc musí mít dostatečnou průbojnost, takže pokud by na své cestě potkal kost, musí být schopen se přes ni dostat a pokračovat dál. Co nejvíce zranění, co nejvíce poškození, co nejvíce krve. Krev je velmi důležitá. Hrot musí zajistit, aby tzv. "Bloodtrail", tedy krvavá stopa, byl co nejvýraznější. To všechno jsou požadavky, které správný lovecký hrot musí bez zaváhání splnit. Protože nemáme takový přebytek energie jako silná puška, nemusíme se nijak omezovat a budeme hledat hrot s maximálním účinkem.

Pro ilustraci si můžete prohlédout dva obrázky. Oba zachycují Bloodtrail. Sami můžete posoudit, která stopa by se vám lépe sledovala.

 

Jak už to bývá, teorie je jednoduchá, ale v praxi už je to složitější. Kdyby to bylo snadné, existuje dnes jeden jediný hrot, který všichni používáme. Ale nic takového není. Alespoň to tak vypadá, když shlédnete tu nepřebernou nabídku na dnešním trhu. X výrobců nabízí Y modelů. A k tomu připočtěte Z konstrukcí. To máme XYZ možností. Co s tím? Abyste získali alespoň základní přehled, vezmeme to postupně a zkusíme je trošku roztřídit.

 

Hroty s fixními čepelemi – Fixed Broadheads

Jsou dlouholetou loveckou klasikou, která vychází už z prehistorických loveckých nebo válečných hrotů. Vše je v podstatě vymyšlené, vše je vyzkoušené.

Hrot obsahuje několik (od 2 do 4, nejčastěji snad 3)  čepelí, které jsou pevné. Nesklápí se, nehýbou se, nic takového. Jsou pevně namontovány do těla hrotu a odhodlaně trčí na všechny strany. Jsou pochopitelně ostré jak žiletky, takže řežou na potkání vše, čeho se dotknou.

Nejčastější jsou rovné čepele, které bývají někdy plné, někdy děrované. Nicméně v nabídce najdete i fixní čepele velmi roztodivných tvarů.

Klasika v provedení firmy QAD. 3 plné čepele fungují už mnoho let.	Oblíbený hrot Muzzy od stejnojmenné firmy. Tento model nabízí 4 čepele s "okénkem".	Poněkud exoticky vyhlížející novinka s názvem Toxic. Otázkou je, zda funguje tak dobře, jak vypadá.

 

• Výhoda této „klasiky“ je jasná. Pevné čepele jsou připraveny k práci od okamžiku výstřelu. Nic se nemůže pokazit. Nikde žádné „hejblo“, které by mohlo selhat.  Spolehlivě prácuje v zimě, v dešti. Když je led, když je všude bahno. Funguje při jakémkoliv (rozumném) úhlu dopadu. Tedy i při zásahu značně zešikma začnou prvně řezat čepele a teprve poté se zapojí i hrot.
  
  
• Hrot má výbornou průraznost. Vhzledem k masivní konstrukci čepelí dokáže proniknout jakoukoliv překážkou v nebo na těle zvěře. Ať půjde o kost v tělě (žebro, lopatka) nebo tlustá kůže, obalená vrstvou vyschlého, ztvrdlého bahna, tak častá u divokých prasat
  
  
• Jako první nevýhodu, lze snad označit to, že fixní hroty obecně mají menší průměr. Tzn. vyrobí menší díru. Většinou tak do 1 1/2“. Důvodem je snaha udržet velikost čepelí v rozumné velikosti.
  
  
• Druhá nevýhoda už může být zásadnější. Hrot s pevnými čepelemi může negativně ovlivňovat let šípu. Jeho přesnost. To, kam míříte, a kam nakonec šíp doletí. To, že šíp s loveckým hrotem najednou létá jinak a jinam, než jste byli zvyklí u cvičných hrotů. Že veškeré vaše seřizování mířidel, trénink, praxe a jistota jsou najednou fuč a vy tam stojíte jak „Lojza“ a nechápete co se děje. A čím větší hrot, tím horší to je.

Všimněte si, že jsem v posledním bodě napsal slůvko „MŮŽE“. Dokonce hned dvakrát. Opravdu to znamená, že fixní Broadhead může negativně ovlivnit přesnost vašeho luku a vaší střelby, ale NEMUSÍ.

Někomu létají i ty největší lovecké fixní hroty na "milimetr" přesně. Tak, jak je zvyklý u obyčejné cvičné špičky.

Co o tom rozhoduje, na čem to závisí? Odpověď je natolik důležitá, že si asi zaslouží vlastní odstavec. Nuže, odbočme na chvíli od tématu a zkusíme si to vysvětlit ...

 

Proč někdy Fixed Broadheads létají jinam ?

 

Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá a zní:  Záleží pouze na tom, jak dobře máte vyladěný luk. 

Pokud máte svůj luk opravdu dobře "vytuněný", pak z použití fixních hrotů nemusíte mít vůbec strach. Šípy s nimi budou dopadat tam, kam předtím dopadaly šípy s obyčejnými cvičnými hroty. 

Stačí ale, aby luk nebyl v úplně ideálním stavu, a najednou „je to tu“. Ať se snažíte, jak se snažíte, šípy s fixními hroty létají jinam. Např. doprava a nahoru. Opravovat to změnou záměrného bodu není k ničemu, či přesněji je to projevem pokročilého zoufalství. Protože ta ochylka je závislá na vzdálenosti. Z čím větší dálky střílíte, tím je to horší. Takže byste museli mířit pokaždé úplně jinam, v závislosti na vzdálenosti, což pochopitelně nejde. Tedy pokud chcete něco opravdu trefit. 

Co vlastně znamená „vyladěný“ ? V tomto případě nejde ani tak o dosažení maximální možné energie, ale spíš o to, aby při výstřelu putoval šíp založený na tětivě v ideální rovině (tzv. Nock travel) a opustil tětivu luku v ideálním směru. Pokud tomu tak je, pak šíp letí perfektně rovně. Nemůže ani letět jinak. A nebude mít ani problém s fixními čepelemi.

Pokud ale „Nock travel“ optimální není,  pak šíp prostě nevyletí z luku rovně, ale tak nějak „šejdrem", nebo chcete-li, bokem. V tu chvíli ale nastupují do práce křidélka na šípu a začínají kormidlovat. Přestože křidélka vypadají jako docela malá, nicotná a snad i zbytečná ozdůbka, opak je pravdou. Mají obrovskou kormidlovací schopnost. Okamžitě po opuštění luku začnou šíp rovnat a během chviličky ho mají srovnaný do optimální roviny. A šíp najednou letí jak má. A dopadne jak má. A vy jste spokojení a ani netušíte, co to dalo práce a nevíte, že máte luk tak trochu „mimo“.

Jenže, jakmile se na šípu namísto obyčejného cvičného hrotu objeví broadhead s fixními čepelemi, problém se projeví naplno. Když se totiž na takový šíp pořádně podíváte, zjistíte, že jste na něj vlastně namontovali další křidélka (čepele hrotu). A navíc na to nejpitomější možné místo – hned na začátek. Už jste někdy viděli raketu, která by měla stabilizační křidélka vepředu? Úplně na špičce??? No, a Vy ji teď máte :-)

Ke klasickým "dobrým" křidélkům se na šípu najednou objevila další křídélka, ale tentokrát "zlá" - tedy čepele hrotu. Ta kormidlují šíp úplně jinak a jinam než ta zadní. Poté, co šíp opustí luk, začne ve vzduchu neviditelná válka. Válka mezi stabilizačními křidélky, které se snaží šíp srovnat a mezi čepelemi, které se snaží šíp rozhodit, nebo přesněji vést šíp jinam. Říká se, že "Válka je vůl" a v tomto případě to platí taky. Vede k tomu, že zadní křidélka nedokáží šíp ukormidlovat tak dobře jako předtím a šíp prostě a jednoduše doletí jinam.

Co s tím ?

• Pochopitelně, můžete zkusit zvětšit křidélka šípu. Možná to pomůže. Můžete použít delší, vyšší. Cokoliv, co bude kormidlovat více a čepele hrotu "přepere". Můžete zkusit křidélka z proudnicemi, lamelami, límcem. Můžete zkusit peří. Můžete začít lepit křidélka jako Helical (lepení do „vrtule“, které má nejlepší stabilizační schopnosti). Najednou konečně pochopíte, proč je tolik povyku kolem všech těch křidélek a různého způsobu lepení. Proč s tím všichni dělají takovou vědu. Najednou to chápete. Ano, pokud střílíte cvičné hroty, může vám to být vlastně skoro jedno. Ale jakmile dojde na fixní broadheady, situace se prudce změní. Vítejte v klubu  :-)
  
  
• Druhou možností je snížit co nejvíc onu nežádoucí kormidlovací schopnost čepelí. Můžete zvolit o nejmenší hrot. Hmm... my bychom ale spíš chtěli hrot co největší. Nebo mít čepele jsou porůznu děrované. Díky dírám a menší ploše sice nebudou mít takovou "sílu" jako plné, ale obávám se, že to asi stačit nebude. Nebo nemusí. 
  
  
• Třetí možnost je nejlepší. Sice nejkomplikovanější, ale správná. Je potřeba vyladit luk tak, aby Nock travel byl optimální. Znovu zopakuji – pokud je Nock travel správný (a pochopitelně střelec neudělá technickou chybu) pak šíp opouští luk krásně rovně, v ideálních rovinách a směru. Čepele pak nemají moc možností jak šíp vyvést ze správné cesty. Naopak vlastně ještě pomáhají kormidlovat. A  pokud se přesto o nějakou drobnou odchylku pokusí, pak to zvládnou křidélka šípu bez problémů ukormidlovat. 

 

Popis toho, jak luk správně vyladit, je složitější a hlavně je mimo téma tohoto článku.  Omezím se proto na konstatování, že jde především o :

• správné nastavení restu šípu
• správné nastavení Nock pointu na tětivě
• to, aby obě ramena luku chodila stejně - se stejnou silou a stejně rychle.
• to, aby rameno jako takové chodilo jako jeden celek - nechodilo "do vrtule".

 

Na Internetu najdete X návodů na Y různých způsobů ladění. I já se budu snažit, aby se co nejdřív i zde na Bowhunter.cz objevil nějaký jednoduchý a osvědčený. Nicméně už teď je jasné, že budete potřebovat trošku znalostí a hlavně i vybavení jako je např. Bowpress. Čímž se to, pro někoho, možná trošku komplikuje.

Můžete pochopitelně svěřit svůj luk na vyladění někomu zkušenějšímu. To je dobrý nápad. Ovšem pokud někoho takového máte k dispozici. A pokud to dotyčný opravdu umí. Každý luk lze poladit. Některý lépe a některý hůře, v závislosti na konstrukci a použitém systému kladek. Ale možné to je. Pokud vám ale ten někdo „zkušený“ ale začne tvrdit, že to nejde a vy se prostě máte smířit s tím, že lovecké hroty lítají a budou lítat jinam, poděkujte a běžte o dveře dál. Není to pravda.

 

 

Bareshaft test

Jak na tom váš luk právě je, si můžete lehce zjistit sami pomocí tzv. „Bareshaft“ testu (termín Bareshaft lze volně přeložit jako "holý" šaft). Jde o to, že z luku vystřelíte „holý“, tedy neolepený šíp se cvičným hrotem. Tedy šíp bez křidélek.

Z tohoto luku nebude problém střílet fixní broadheady

Protože šíp nemá křidélka, která by jej stabilizovala, chová se doslova jako neřízená střela. Kam z luku vyletí tam taky doletí. Jak z luku vyletí, tak taky poletí. Jestli vyletí šejdrem, poletí šejdrem a nikdo ho nebude rovnat. Spíš se to zhorší.

Postup je ve zkratce tento:

• střílejte do terče z rozumné vzdálenosti (viz poznámka o kousek níže) normální cvičné šípy s křidélky tak dlouho, až vám to začne jít :-) Tedy, až vám šípy opakovaně dopadají tam, kam chcete. A dopadají pěkně společně, těsně u sebe.
  
  
• potom vystřelte ze stejného místa do terče alespoň dva, lépe tři, holé šípy
  
  
• porovnejte zda normální a holé šípy dopadají na stejné místo či nikoliv
  
  

S velkou pravděpodobností zjistíte, že ty holé letí jinak a dopadají jinam než olepené šípy. Pak máte „problém“, protože ani fixní hroty vám nebudou létat správně. Bude potřeba si s lukem trošku pohrát.

Nebo se stal zázrak a holé šípy dopadají naprosto stejně jako ty olepené. Pak blahopřeji, protože váš luk je vyladěný jedna radost. A co je důležitější - fixní lovecké hroty vám budou létat naprosto stejně jako ty cvičné. A o to jde.

K Bareshaft testu - tedy střílení holými šípy ještě několik důležitých poznámek :

• Šíp pro Bareshaft MUSÍ být bezpodmínečně DOKONALE ROVNÝ. Stačí malinký ohyb, nepostřehnutelný pouhým okem a jste ztraceni. Pamatujte si, že šíp nemá kdo nebo co korigovat. Jakákoliv úchylka se nejenže nespraví, ale spíše znásobí. Křivý šíp bude lítat křivě. Jinam než má. A nemůže za to ani luk ani vy. Vezměte si na tento test úplně nový šíp. Ověřte si, zda je opravdu dokonale rovný. Napište si na každý Bareshaft šíp jiné číslo. Pokud vám opakovaně „zahýbá“ jeden a ten samý exemplář, budete aspoň tušit, kde hledat zradu.
  
  
• Střelba s Bareshaft šípy je nesmírně citlivá na dobrou techniku střelby. Na jakoukoliv chybu střelce při vypuštění. Cokoliv, co normálně křidélka odkormidlují a srovnají, se zde projeví naplno (a ještě znásobeno). Proto je potřeba velmi pečlivě zvažovat, zda chybný dopad je způsoben nastavením luku nebo střeleckou chybou. Nikdy nedělejte závěry na základě jedné nebo dvou ran. Jedna vlaštovka jaro nedělá, říkala moje babička. Stejně na to pohlížejte i vy .. než „obviníte“ luk, měly by vám Bareshaft šípy opakovaně dopadat na stejné místo. Klidně jinam než ty olepené, ale stejně. Není možné aby jeden bareshaft šel doleva nahoru a druhý doprava dolů. Tedy možné to je, ale pak máte buď křívé šípy nebo hledejte chybu u sebe. S lukem to nemá co dělat.
  
  
• S ohledem na předchozí bod také volte rozumnou vzdálenost střelby pro Bareshaft test. Střílejte na 5 metrů, střílejte na 10m. Pokud jste vážně dobří, zkuste to na 15 maximálně 20m. Ale dál nechoďte. Při větších vzdálenostech se totiž mnohem více projeví chyba střelce než chyba luku. Tím, že je holý šíp naprosto neřízený, reaguje velmi citlivě na sebemenší chybičku ve vypuštění. Tím pádem nevyletí čistě a tím pádem poletí jinam. To, že dopadne jinam, ale nemá nic společného s lukem. Není to chyba luku, ale Vaše chyba. A vaše chyba nás teď nezajímá. Zajímá nás luk. Pokud se chcete dozvědět více o luku než o sobě, zvolte raději kratší vzdálenost.
  
  Zdůrazňuji, že tohle není moje moudro. Převzal jsem tuto dobrou radu od velmi zkušeného a obecně uznávaného člověka - „guru“ z ArcheryTalk (přezdívka Nuts&Bolts). Ten tvrdí, že nad 15m je Bareshaft střelba spíš testem střeleckých schopností, než test vyladění luku. Že velmi dobrý střelec je schopen holé šípy střílet tak z 20m a dál už moc ne. Cokoliv nad touto vzdáleností je podle něj vyhrazeno pro výjimečné střelce s výjimečnou technikou. A to my nejsme. 
  
  

Naopak, pokud si budete jistí, že máte luk perfektně vyladěný, můžete si ze střelby bareshaftů udělat trénink vaší techniky. Pak můžete pomalu postupovat dozadu. Dál a dál a střílet. A bude krásně vidět jak na tom s technikou střelby jste. Jakákoliv chyba se vám okamžitě promítne doslova ve zvětšené podobě. 

 

• Ale teď něco opravdu důležitého: 
  
  Během Bareshaft testu střílejte POUZE šípy se cvičnými hroty.
  Nikdy, ale opravdu NIKDY, nezkoušejte "holý" šíp s namontovaným lovecký hrotem s fixní čepelí !!!
  
  

Uvědomte si, že Bareshaft šíp nemá vlastní stabilizační křidélka, ale montáží hrotu s fixními čepelemi byste taková křidélka na šíp vlastně dodali. Jenže dopředu. Pouze dopředu. Na to nejhorší možné místo. Takový šíp bude neřízená střela. Naprosto neřízená střela.

Takový šíp je schopen letět naprosto nevypočitatelně. Kamkoliv. Když to přeženu, možná i dozadu. Jednak takový pokus vůbec o ničem nevypovídá (snad pouze o vaší blbosti) a jednak může být opravdu nebezpečný !

Tak, krátkou odbočku k lekci teorie máme za sebou a můžeme se vrátit zpět k vlastnímu tématu článku.

 

Mechanical Broadheads

Přestože důvod, proč fixní hroty létají jinak než by měly, je známý, bylo výrobcům jasné, že ne každý majitel luku je schopný nebo ochotný svůj luk docela pracně vyladit. Měli k dispozici zoufalce, kterým bylo možné nabizet a prodávat "zázračnou medicínu". 

Proto, před poměrně nedávnou dobou (cca 15 let zpět), přišli s nabídkou tzv. „Mechanical broadheads“ – volně přeloženo jako „otevírací“ hroty.

Takový lovecký hrot, v běžném, složeném stavu, vypadá téměř stejně jako normální cvičný hrot. Špička a jinak nic (tedy skoro). Veškeré čepele a další vymoženosti jsou ukryty – složeny – v těle hrotu. Ven vykukují pouze malé výčnělky. Tak malé, že prakticky nemají na let šípu žádný vliv.

Šíp s takovým hrotem, vystřelený z nevyladěného luku (tedy v ne zcela ideální rovině), se chová stejně jako s obyčejným cvičným hrotem. Křidélka šípu ho pěkně srovnají, stabilizují, a on letí tak, jak je střelec zvyklý.

V okamžiku dopadu do cíle proniká nejprve špička a vzápětí za ní následují výčnělky. Ty, pod odporem cíle, začínají uhýbat/sklápět se a tím se z těla hrotu vysunují nebo vyklápí hlavní čepele. Hlavní čepele jsou tedy během letu schované a naplno se rozevřou až při nárazu do cíle.

Hroty Swhacker. V zavřeném stavu z těla vykukují pouze malá křídélka. Ta se po nárazu sklopí dozadu a tím se vysunou velké hlavní čepele.	Hroty GrimReaper. V zavřeném stavu připomíná tulipán. Smrtonosnýtulipán, který se po nárazu rozevře v tři ostré a velké čepele	Hrot GraveDigger je zajímavý hybrid obou světů. Menší pevný hrot doplněný velkými otevíracími čepelemi

 

Výhodou tzv. „Mechů“ je především to, že se chovají téměř totožně jako cvičné hroty. Jak jste zvyklí že to lítá, tak to taky lítat bude. Na dokonalém vyladění luku tolik nezáleží.

Další výhodou je jejich velikost při plném rozevření. Tím, že čepele jsou při letu schované, ztratili výrobci „blok“ a vesele navrhují čepele skutečně impozantních rozměrů. Na trhu najdete modely, jejichž rozevřené čepele  mají 2“ (to už je díra průměru přes 5 cm) a dokonce snad i větší. A určitě si pamatujete, že větší díra neznamená jen větší poškození, ale s největší pravděpodobností také větší a masivnější krvácení a tedy i  „Blood trail“. Krvavou stopu, podle které budete zvěř případně dohledávat.

Nevýhoda je jasná. K tomu, aby se hrot stal vůbec funkčním, se musí nejprve otevřít. Pokud se, z jakéhokoliv důvodu, neotevře, je prakticky k ničemu. A snad právě zde leží "zakopaný pes" - důvod, proč nejsou mechanické hroty přijímany s jásotem vždy a všude a proč je jejich použití tak často diskutované na nejrůznějším fórech a v debatách.

Už jsem zmínil, že tato skupina hrotů je relativně nová. Pravda je, že první modely, které se před nějakými 15 lety objevily nebyly zrovna spolehlivé. Stačila nečistota, sníh, led a čepele zůstaly schované. K otevření bylo potřeba dostatečné množství energie a luky před 15 lety také nebyly to, co jsou dnes. Problém byl s nárazem pod úhlem atd atd ....

 

Ale problémy na začátku jsou normální snad u každé nově veci. Nicméně vývoj v oblasti mechanických hrotů jde dopředu. A pekelně rychle. Výrobci potřebují nabízet a prodávat nové modely. A na klasických fixních hrotech toho k vymýšlení už moc není. Takže upírají veškerý svůj vývoj, schopnosti a nemalé peníze právě směrem k mechanickým hrotům. A to vše se někde projevit musí. To, co dnes najdete na trhu, nemá s prvními pokusy už nic nic společného. Tedy co se spolehlivosti a robustnosti konstrukce týká. Dnešní mechanické hroty jsou věci, které prostě fungují. Proto je kupují a používají tisíce lidí. Kdyby nefungovaly, lidé by to nekupovali a ty firmy ani jejich produkty by prostě neexistovaly. Pravda ?

Další problematickou vlastností může být chování při zásahu zešikma (pod značným úhlem). Otevírání je konstruováno primárně pro zásah více či méně zepředu. Než se čepele dostanou k tělu, už jsou aktivované a otevřené. Ale při zásahu hodně zboku, může dojít k jejich aktivaci o něco později. Až v okamžiku, kdy se už dotýkají cíle. A otevírají se tedy proti tlaku, čímž se jejich otevření ztěžuje. Napsal jsem „může“ protože to závisí na konkrétní konstrukci. Některé hroty mají např. takové miničepelky, které před hlavní čepelí řežou, a připravují-naznačují, cestu.

Další nevýhodou snad může být větší subtilnost čepelí. Čepele musí být schované v těle hrotu v omezeném prostoru, a tím je poněkud omezena robustnost materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Navíc je tam někde kloub, na kterém se čepele otáčí. Může dojít k jejich poškození. Nestává se to nijak často, ale přesto budou na poškození citlivější než masivní fixní ostří. Většinou ale svoji práci zvládnou a případné poškození se projeví pouze v tom, že je nelze znovu použít. Mně osobně by snad ani nenapadlo použít jednu čepel vícekrát po sobě, takže mi to jako velké omezení nepřijde.

Jen technická poznámka ke stáří :-) Na netu jsem náhodou našel obrázek reklamy, z roku snad 1957, který nabízí .. světe div se ... hrot s otevíracími čepelemi. Skoro 60 let, tak to už moc nové není, co ? No, ale pravda je, že tohle byla výjimka. Taková princezna, která se ukázala, ale která potom na další, dlouhé, roky upadla do spánku a zapomnění. A probudila se v nové podobě až "nedávno". Před oněmi, již zmíněnými, 15 lety.

 

 

Takže co zvolit? Fix nebo Mechanical ?

To je těžké rozhodnutí, na které vám nikdo nedá jasnou odpověď. Dnes najdete spíš větší skupinu horlivých zastánců otevíracích hrotů, a hned vedle o něco méně početnou skupinu jejich zapřisáhlých odpůrců. Dřív byl poměr velikosti obou skupin spíše opačný. Největší skupina jsou ale ti, kterým je to jedno. Nehádají se, nediskutují a loví :-) 

 

Velmi častou otázkou je, zda mechanické hroty mají schopnost proniknout dostatečně hluboko do těla zvěře, obzvláště v případě, kdy hrotu stojí v ceně např. kost. Doporučuji kouknout na video, které demonstruje schopnosti hrotů značky Swhacker . I když si odečteme komerční podtext sdělující, že „naše buřty jsou ty nejlepší“, stále obsahuje zajímavou demonstraci schopností mechanických hrotů.

{youtube}iMqEXd2MqUQ{/youtube}

 

• Netroufám si, vzhledem k mým omezeným osobním zkušenostem, vyslovit nějaký oficiální ortel. Proto následující text berte jako můj čistě soukromý, laický, názor. Prostě jak to vidím já. Pokud si dnes zvolím mechanický hrot – osvědčený model od renomované firmy, nemůžu udělat chybu. Pochopitelně si projdu diskuze, pročtu, co kdo napsal, prostuduji recenze. Jsou to jen informace, nic víc. Na mně je, abych si s jejich pomocí udělal vlastní názor. A já osobně se mechanických hrotů rozhodně nebojím a mám v úmyslu je používat.
  
  
• Pokud se rozhodnete pro Fixy, budete muset věnovat dostatečnou péči vyladění luku. A kromě toho také dostatečnou péči vlastní technice. Dobré technice střelby. Pokud nebudete umět střílet správně a šíp nebudete vypouštět čistě, potrestá vás fixní hrot za tuto chybu letem a dopadem jinam. Mechanický hrot vždy bude o něco tolerantnější. Jak k luku tak i k vám.
  
  
• Pokud budete vybírat a nemáte dostatek zkušeností na kterých byste mohli "stavět", běžte s davem. Vyhněte se experimentům. Zvolte něco, co používá hodně lidí. S čím jsou spokojeni a co obecně chválí. Prostudujte si co nejvíce informací, prohlédněte fotky. Čtěte recenze. Hledejte zmínku o velikosti typického poranění. Zda hrot většinou prochází skrz nebo zůstává uvnitř. Jak si poradí s kostí. Jaký je BloodTrail. Nenakupujte podle toho, jaký na vás hrot dělá dojem. Jak moc se vám líbí nebo ne. Design nezabíjí. Ty nejefektivnější nemusí nutně vypadat nejvražedněji :-) 
  
  
• Důležité je, abyste vybavení, pro které se rozhodnete a které máte, plně důvěřovali. K ničemu vám nebude, když zvolíte masivní fixní hrot a už při míření se budete třást hrůzou, kamže to zase tentokrát poletí. K ničemu vám nebude když namontujete mechanický hrot a už při nátahu budete naplněni pochybnostmi, že ten krám stojí za prd a určitě selže. V takovém případě zůstaňte doma, začnete s tuningem luku, nebo trénujte s loveckými hroty, abyste se přesvědčili jak fungují a co dokážou.
  
  
• Velmi důležitým kritériem může být požadavek na lovecký hrot ze strany zákona nebo pořadatele lovu (či jiné akce). Je možné, že v zemi, kde se chystáte lovit, platí nařízení, které jasně definuje jaký hrot je možno použít nebo naopak jaký použít nesmíte. 

Např. jsem našel omezení Slovenské Asociace Bowhuntingu, která v propozicích zkoušek IBEP omezuje použití loveckých hrotů na „pevné čepele“. Přiznám se, že osobně netuším proč, ale jsou to jejich podmínky a vy, pokud byste se účastnili, je budete muset dodržet.

 

To vše platí, pokud se bavíme o běžném lovu běžné zvěře.

Pokud bychom se, čistě teoreticky, začali bavit o lovu tzv. “Dangerous game“ – tedy např. grizzly, lev, slon, nosorožec, vodní buvol apod., pak bych asi svůj postoj zásadně přehodnotil a začal vážně uvažovat o pevných hrotech. V takovém případě by to ale už nebyly „obyčejné plecháčky“ za 12 dolarů kus, ale začal bych se možná poohlížet po speciálních, na zakázku kovaných, čepelích. Jenže takové čepele jsou už „jiná pohádka“. Jsou masivní, těžké. Bude to chtít jiný šaft. Úplně jinak pořešit jeho vyvážení. Tedy i jiný insert, možná dokonce masivní mosaznou vložku. A tuto extra konfiguraci zastřílet na speciálně nastaveném luku. A to, jak sami uznáte, už jsme v jiném vesmíru :-)  

Tím chci jen naznačit, že volba hrotu se také bude lišit v závislosti na tom, co lovíte. Jiné požadavky bude mít lovec lehkých srnců nebo "whitetailů". Jiné lovec černé zvěře, střílející převážně malá selata a diametrálně jiné lovec chystající se na 150kg kňoura, jehož kůže s 3cm vrstvou zachlého bláta spíš připomíná panciř.

 

Ashbyho studie 

Těm z vás, kdo mají skutečný zájem o informace, založené na faktech a ne pouze na domněnkách, mohu doporučit k prostudování podrobnou studii Dr. Eda Ashbyho.

V roce 1985 se tento pán vypravil na lov do Afriky, kde provedl detailní test více jak 30 různých loveckých hrotů. Tím to začalo. Od té doby se věnuje detailnímu studiu účinnosti loveckých hrotů všech typů. Fixní, mechanické, na zakázku vyrobené. Jeho práce je natolik slavná a obecně akceptovaná, že na základě výsledků jeho studií výrobci navrhují nové hroty nebo upravují ty staré.

Navíc se neomezuje pouze na problematiku hrotů, ale zahrnuje i související aspekty jako je vliv FOC, Hybnost (Momentum), Kinetické energie atd.

Výhodou je naprostá objektivita a vědecký základ získaných informací. Tedy skutečně „já vím“ a ne pouhé „já si myslím“. Máte-li opravdový zájem o fakta, pak se ocitnete na správném místě. Pouze upozorňuji, že nad tím dozajista strávíte desítky hodin a .. ano . .angličtina bude nezbytností.

 

Ostatní lovecké hroty

Až dosud se celý článek točil kolem „velkých“ hrotů. Kolem hrotů, určených na větší zvěř. Tedy především zvěř spárkatou – vysoká, srnčí, muflon, daněk, jelenec atd... a divoká prasata.

Jen pro úplnost doplním stručnou informaci o existenci dalších loveckých hrotů, pro specifické použití. Ať už jde o lov malé zvěře nebo snad ptáků. V jejich případě často jde o pouhé předání energie letícího šípu. Už to stačí k usmrcení menšího zvířete. Proto se velmi  často používají tupé hroty (tzv. judo points). Nebo postačí pouze rozšiřující kroužek, s ostrými hranami, montovaný pod cvičný hrot.

Pro lov letících ptáků je např. určený výrazně zvětšený hrot, zavyšující pravděpodobnost zásahu, atd ... Úplně samostatnou kapitolou jsou pak hroty pro lov ryb - v podstatě harpuny.

"Judo point" pro lov malé zvěře ani nepotřebuje špičku. Stačí pouze energie nárazu.	Kroužky určené pro montáž pod hrot. Ať cvičný nebo i lovecký.	Hrot pro lov ptáků
Hrot pro lov krocanů	Hrot-harpuna na lov ryb

 

 

Údržba a trénink

Pokud jste četli pořádně, je vám jasné, že kolem výběru toho správného loveckého hrotu je docela velká věda. Pokud k tomu budete přistupovat zodpovědně, nějakou dobu vám výběr a rozhodování zabere.

Nicméně nákupem by váš zodpovědný přístup neměl skončit. Lovecký hrot byste měli nejen koupit, ale měli byste s ním i střílet. Teď nemyslím lov samotný, ale trénink. Měli byste s nimi trénovat. POkud možno často a pravidelně. Tak, abyste měli jasnou představu jak létá. Tak, abyste získali jistotu pro okamžik opravdového použití. 

 

Pro častější trénink s loveckými hroty budete muset vyřešit problém s vhodným terčem. Ne každý „obyčejný“ terč je ale pro takové hroty vhodný. Např. „hadrák“, který tak doporučuji na těchto stránkách, se k tomuto účelu opravdu nehodí. Nejlepší asi bude koupit terč, který je k použití s loveckými hroty vysloveně určený. Nemusí být ani velký.  Na obrázku je velmi populární terč firmy Rinehart o velikosti cca 40cm. Není to tedy žádný obr, ale na běžné střílení se cvičnými hroty poslouží velký hadrák a pro broadheady si čas od času vezmete tento speciální malý.

 

Další věc je, že častý trénink loveckým hrotům příliš neprospívá. Snad právě proto se k sadě hrotů většinou dodává jeden cvičný kousek. Abyste mohli potrénovat s ním a zbytečně neopotřebovávali ty pravé. Cvičné fixní hroty nebývají ostré a mohou mít upravené (zkosené) zadní hrany, aby šly z terče lépe vyndat. Mechanické cvičné hroty zase přesně napodobují své vzory, ale neotevírají se. A tak všelijak ...   

Nicméně, jeden cvičný hrot na trénink nemusí stačit. Někdy si můžete koupit další cvičné kousky. A nebo si můžete koupit pravé hroty, jen pro účel tréninku. Stojí to trochu víc peněz, ale bude trénovat úplně přesně s tím, čím bude lovit. Žádná napodobenina. Takž já bych poradil - pokud vám to dovolí finanční situace, kupte od vybraných hrotů alespoň dvě sady. Jednu budete "ničit" při tréninku a tu druhou si necháte výhradně na „ostré“ použití.

 

Údržba loveckých hrotů je docela jednoduchá. Ostří má být ostré. Tak na to dohlédněte. I pouhým nošením v quiveru (držák šípů) může dojít ke ztupení. Opakovaným vysouváním a zasouváním do pěny, která v těchto držácích často bývá, se čepele tupí. Kontrolujte to a případně doostřete. Také nikdy nespoléhejte, že nové hroty musí být bezpodmínečně perfektně skutečně ostré. Velmi často nebývají. Často jsou naopak tupé "až hanba". Nevím proč tomu tak je. Vybalte je z krabičky, zkontrolujte a pokud máte pochybnosti, naostřete. 

V případě mechanických hrotů pochopitelně kontrolujte systém otevírání. Zda nic nedrhne, zda vše chodí lehce.

 

Tak, usilovně přemýšlím, na co jsem zapomněl, a co bych měl k tématu ještě napsat. Nic mě nenapadá ... Takže to budu považovat za kompletní :-) Stále platí - pokud budete mít ke článku jakýkoliv komentář, uvítám jej. Případně článek doplním o chybějící či opravené informace.

 

H.