Postava Freda Beara je legendou, která neodmyslitelně patří k bowhuntingu, jak jej známe dnes. A jméno jeho firmy Bear Archery taktéž. Bez diskuzí si zaslouží svůj vlastní článek ... 

Je velká ostuda (a to především moje), že tento článek nepřišel mnohem dřív. Vlastně, s tímto článkem jsem měl, před dvěma lety, když Bowhunter.cz vznikal, začít :-)

Jenže ono nebylo úplně jednoduché všechny ty informace dohledat, pospojovat. Z těch, které si odporovaly, vybrat ty pravdivé. Pak doplnit “místa”, která nejsou až tak známá … no prostě "práce moc".  Ale, nestalo se tehdy ... je čas to napravit nyní ...

Bez jakéhokoliv přehánění můžeme říci, že bez Freda Beara by svět bowhuntingu nebyl zdaleka takový, jaký je dnes. S největší pravděpodobností by nebyl vůbec, nebo spíš - byl by to pouhý stín .. téměř neznámá aktivita, které by se věnovalo maximálně pár desítek podivínů, někde na okraji společnosti.

Jedno přirovnání říká, že:  

Fred Bear je pro bowhunting tím, čím je pro automobilový průmysl Henry Ford

Podle mě je to velmi trefné. Ani jeden svůj produkt nevymyslel. Nebyl první. Auto i luk tu byly dřív. Ani jeden možná nevyráběl to nejlepší, co se vyrobit dalo, ale ...

Oba dokázali vyrobit svůj produkt v takové kvalitě a ceně, že se stal dostupným pro široké vrstvy. A hlavně, dokázali zákazníky zaujmout natolik, že vlastně vytvořili celé nové odvětví. Odvětví, které existuje a prosperuje dodnes.

V době, kdy Fred Bear začínal, bylo podle jeho vlastních slov v Michiganu tolik bowhunterů, že by se vešli do jedné Fordky typu T :-) A dnes je v USA několik milionů lidí, kteří propadli kouzlu lovu s lukem a šípem.

Tohle je zásluha Freda Beara. Nebo přesněji,  je to především jeho zásluha. Byli i jiní. Ale právě on dokázal, že výroba a prodej luků mohou být komerčně úspěšným byznysem. Právě on dokázal svými loveckými příběhy fascinovat a ovlivnit tisíce dalších lidí. Lidí, které inspiroval natolik, že začali toužit po tom samém. Po lovu, kdy má zvěř stejné, nebo vyšší šance, než lovec.

Fred Bear byl bezesporu výborným byznysmenem, který dokázal „využít příležitostí“. Uměl využít rostoucího zájmu o jeho osobu, jeho příběhy, a to vše proměnil v nesmírně úspěšnou firmu a značku. A uměl vydělat peníze.

Jenže, v případě Freda Beara nešlo jenom o peníze. Současně se věnuje propagaci lukostřelby obecně. Zakládání klubů, podpora, přednášky, popularizace, filmy, rozhovory ... to vše vedlo k tomu, že v padesátých letech byla lukostřelba v USA snad nejrychleji se rozvívející volnočasovou aktivitou.

Rozvoji celého odvětví také napomohlo to, že Fred Bear, ačkoliv vlastnil mnoho patentů na výrobky nebo na výrobní technologie, nikdy nevyžadoval placení licenčních poplatků. Umožnil tak všem, včetně své konkurence, aby bezplatně využívali vše, co vymyslel ! Umožnil tak dalším firmám, aby mohly existovat a rozvíjet se. Říkával, že pokud je něco dobré pro lukostřelecké odvětví obecně, je to dobré i pro něj.

Fred Bear pochopitelně lovil, ale nebyl jen „tupý“ lovec. Současně si uvědomoval, že s nárůstem popularity bowhuntingu bude důležité novým zájemcům vštěpovat lásku k přírodě, respekt k ní a nutnost její ochrany. Spousta "morálních kodexů", jimiž se dnešní bowhunting řídí, pochází od něj, nebo je založena na jeho myšlenkách a názorech.

 

S malou nadsázkou lze říct, že pro většinu amerických bowhunterů Fred Bear byl (a snad i stále je) něco jako "bůh". 

Mladší ročníky, nebo my v Evropě, to možná zcela nechápeme. Ale pro běžného amerického bowhuntera, který s lukem začal před nějakými 35 lety, Fred Bear takovým bohem dozajista je. Protože jej doprovázel od úplných začátků a téměř na každém kroku. Začnete, protože jste viděli a slyšeli Freda Beara. Nebo o něm četli. Pak si koupíte svůj první luk. S největší pravděpodobností je to Bear. A příslušenství Bear. A lovíte a učíte se. Čtete čánky a rady "Jak na to" - a velmi často je autorem .. ano, opět, Fred Bear. K tomu nové příběhy o dobrodružstvích Freda Beara v televizi. Časopisech. Filmy. A knihy a kluby ...  

Prostě skoro všude byl přítomen Fred, s jeho ošlehanou tváří, ve svém typickém kloboučku a s úsměvem. Ne nadarmo se mu velmi často říkalo "Papa Bear".

Fred Bear se stal legendou. Byl legendou. A stále je legendou. A legendou by měl zůstat pro každého, kdo má rád luky, bowhunting. A váží si historie a tradic.

Fred Bear už z tohoto světa odešel, ale přesto si dovolím tvrdít, že tu s námi stále je. Pokaždé, když berete do ruky luk a vyrážíte na lov, pamatujte si, že se na vás "Papa Bear  dívá.

OK, zanechme chvalozpěvů a podívejme se na fakta.

Technická poznámka : Už výše jsem psal, že příprava podkladů pro tento článek nebyla nejjednodušší. Prostě je toho moc. Textů, informací, fotek. Snažil jsem se vybrat to podstatné a hlavně to správné. Pokud byste snad v textu objevili nějakou chybku či nesrovnalost, děkuji předem za upozornění. Stejně tak i v případě, že jsem na něco zapomněl. Pokud víte něco, co já ne, prosím o doplnění.

Podobný problém jsem měl s fotkami. Na Internetu jich najdete "tuny". Je jich tolik, že bych s nimi dokázal zaplnit povolenou kapacitu tohoto webu. Snažil jsem se proto vybrat ty nejzajímavější, ne tak často dostupné, či publikované. V případě zájmu si další fotky dokážete najít určitě sami. No a pokud se domníváte, že jsem na nějakou opravdu důležitou zapomněl a měla by tu být, pak sem s ní. Díky.

 

Legenda začíná 

Fred Bernard Bear se narodil 5.března 1902 ve Waynesboro v Pennsylvánii. Legendy tvrdí, že jeho zrod nebyl úplně bezproblémový a navíc se prý narodil za nejhorší sněhové bouře v té době. A že doktora ta cesta málem stála zdraví. Legendy .. znáte to .. kdo dnes ví, co je pravda a co ne :-) Ale možné to je. Výjimečné podmínky = výjímečný člověk.

Život na tehdejší farmě, kromě každodenní práce, obnášel také lov jako vítané zpestření jídelníčku. Malý Fred často doprovázel na lovu svého otce, který lovil puškou (a v zimě také pomocí pastí). Od něj tak brzy malý Bear získal základní lovecké znalosti a dovednosti. Už v deseti letech se dokázal potulovat po okolí se svým psem a puškou a lovil králíky (prý velmi úspěšně)

12letý Fred Bear se svým psem Scotem, po úspěšném lovu ...

V jeho dětských letech se rodina postupně přestěhovala do Plainfieldu, a poté, po krachu podnikání jeho otce, do malého města Elliotstson - kousek od farmy, kterou vlastnily jeho tety. V té době již devítiletý Fred musel hodně pomáhát při práci na farmě. A práce a povinností měl opravdu dost - krmit zvířata, uklízet stáje a pomáhat v zahradě.

V té době nebývalo zvykem, aby děti dostávaly od rodičů peníze. Takže, pokud si Fred chtěl cokoliv koupit (občas i včetně vlastních šatů), musel si na to prostě vydělat sám. Většinou to řešil tak, že chytal do pastí zvěř a pak prodával kožešiny. Často vyrážel na obhlídku svých pastí ještě před školou. Vstával brzo ráno za tmy, tak aby se stačil včas vrátit i s úlovkem. Později si dokonce pořídil starou kánoi, ale ať pěšky nebo lodi, vždy ho doprovázel jeho pes Scot.

Většinu jeho úlovků tvořily ondatry, norci a občas i nějaký skunk. Fred vzpomíná, že se skunky býval problém ... často se bránili svým "typickým způsobem", což pak mělo za následek, že ve škole vedle něj nechtěl nikdo několik dní sedět :-)

Se skunky zažil i jiné trápení. Ty, které nachytal v létě, si odvážel do malé "farmy", kterou si zřídil v opuštěné oblasti. Choval je zde na zimu, kdy jejich kožešina bude mít vyšší cenu. Bohužel se mu během té doby podařilo skunky ochočit natolik, že mu jejich zabití způsobilo téměř trauma.

Pro útlocitné kritiky, kteří vyrůstali v pohodlí a přebytku moderní doby, podotýkám, že se stále bavíme o začátku minulého století. Tvrdé době, kdy každý dolar měl svou skutečnou cenu ... a třeba takové jídlo nebývalo vždy samozřejmostí :-)

Vzhledem k tomu, že malý Bear byl v okolí skoro jediný "trapper" a tudíž neměl žádnou velkou konkurenci, dařilo se mu vydělat dost peněz. Dost na to, aby si mohl kupovat i knihy a časopisy. Většina z nich byla pochopitelně o lovu. A z nich, spolu s vlastními loveckými výpravami, získával další zkušenosti. Zkušenosti, které později využil jako skutečný lovec na svých slavných výpravách.

Navíc se už v té době naučil vést ze svých lovů poměrně pečlivé záznamy a zápisky. Tento zvyk pak naplno využil při dokumentování svých loveckých dobrodružství. 

Svého prvního jelena ulovil Fred Bear puškou ve 14 letech. Tehdy ještě netušil, že ten další „první“, ulovený lukem a šípy, přijde až o téměř 20 let později, v roce 1935

V roce 1923, kdy je mu 21 let, opouští farmu a stěhuje se do Detroitu. Zde se snaží najít uplatnění v rozvíjejícím se automobilovém průmyslu. Kromě pracovních příležitostí v městě samotném nachází v jeho okolí také téměř nedotčené lovecké oblasti severního Michiganu.

Právě v Detroitu, o několik let později, přichází asi klíčový okamžik. Fred viděl dokument od Arta Younga o jeho lovu lukem medvěda na Aljašce. Samotný Art Young bývá právem označován jako skutečný „otec moderního bowhuntingu“. Mladý Bear je tímto "novým" způsobem lovu natolik nadšený, že se rozhoduje zkusit totéž.

Mladý lukostřelec Fred Bear

Téměř okamžitě začíná vyrábět vlastní luky - uvědomte si, že tehdy nešlo jen tak koupit luk v obchodě. Jeho první luk byl ze dřeva označovaného jako Lemonwood (Calycophyllum candidissimum).

A Bear je natolik šikovný a úspěšný, že se mu daří a brzy vyrábí luky i pro své známé. Současně se naplno věnuje střelbě. Přestože byl, co se techniky týká, naprostý samouk, už na počátku třicátých let byl známý a úspěšný v lukostřeleckých soutěžích po celém Michiganu.

Jen pro zajímavost - se svým lukem Fred Bear poprvé lovil v roce 1929.

 

 

Bear Products

V roce 1933 v Detroitu zakládá jako společník firmu Bear Products.  To jméno zní povědomě, ale firma zatím s luky nemá moc společného. Převážně se zabývají sítotiskovou reklamou pro automobilové výrobce. Detroit je město aut a tak se mladé firmě jakž takž daří, i když všude okolo zuří hospodářská krize. Luky náplní její činnosti rozhodně nejsou. Pouze drobné vybavení pro lukostřelbu, ale i to se zatím v této firmě „krčí v koutku úplně vzadu“.

Nels Grumley při práci na luku ve firmě Bear Products

Teprve v roce 1938 přichází do Bear Products jako zaměstnanec Nels Grumley. Zkušený a nesmírně zručný "lukař" (výrobce luků) z Detroitu. Ten ve firmě Bear Products začíná vyrábět luky pro komerční prodej. Stále ale jde o víceméně zakázkovou výrobu. Každý luk vyrábí Grumley ručně, od začátku do konce.

V roce 1940 se výroba a prodej luků rozrostly natolik, že se Fred Bear rozhoduje k "životnímu kroku". Prodává svůj podíl v reklamní firmě a od té chvíle se bude věnovat naplno své zálibě. Nebo přesněji - promění ji v plnohodnotný byznys.

 

Bear Archery - Detroit

Právě v tuto chvíli vzniká legendární značka Bear Archery Company.

V roce 1942 doprovází Freda Beara na jeho loveckou výpravu redaktor Detroit Free Press a vzniká série krátkých dokumentů o lovu lukem v divočině. Tyto dokumenty byly následně propagováný v různých outdoorových magazínech a vlastně "zažehly jiskru zájmu" - nejen o luky firmy Bear Archery, ale o lov lukem a lukostřelectví jako takové.

V té době začíná pověstná popularita Freda Beara. K ní hodně napomáhá jeho typický vzhled - klobouček ve stylu „Borsalino“ a úsměv na ošlehané tváři. Vyrazné rysy (a možná i jméno) vyvolávaly mezi současníky dokonce teorie o tom, že Fred Bear je původem indián. Což opravdu nebyl :-)

I tehdejší konkurence se ve svých vzpomínkách shoduje, že vlastně neměli proti Bear Archery velkou šanci. Možná měli srovnatelné nebo dokonce lepší produkty, nebo nižší ceny. Ale něměli Freda. Chyběla jim tak charismatická postava jako byl Fred Bear, který měl navíc další výhodu už ve svém jménu "BEAR". I to se skvěle hodilo k obrazu "drsného lovce".

 

Doba hospodářské krize sice malým firmám příliš nepřála, ale Fred byl velmi šikovný obchodník a jeho firma úspěšně rostla. Dokonce tak, že jí přestávaly stačit stávající výrobní kapacity. V Detroitu firma několikrát změnila působiště, až nakonec přichází další klíčový moment. Je nutné najít pro úspěšnou firmu úplně nové zázemí.

Fred Bear se rozhodl přesunout svojí firmu do míst, kde často lovil a které miloval. Do těsné blízkosti řeky Au Sable, kousek od malého městečka Grayling. A právě sem se v roce 1947 Bear Archery stěhuje. Do zcela nově postavené továrny, kousek od Graylingu.

Někdy v tuto dobu (cca v roce 1948) firmu opouští Nels Grumley. A to především kvůli rozhodnutí začít s masovou produkci luků, ke které budou potřeba stroje. Grumley strojovou výrobu odmítal - věřil, že luk je natolik osobitá a individuální věc, že může být vyráběna pouze ručně. Jeho názor nezměnily ani velmi výhodné finanční nabídky a tak se Bear a Grumley rozchází.

Mimochodem Nels Grumley byl sice tím nejlepším "lukařem", který ve firmě vyráběl ty "NEJ" luky, ale už rozhodně nebyl jediným. V tuto dobu Bear už zaměstnává několik desítek dalších řemeslníků. Ti se ale věnovali především levnějšímm modelům, jako byl např. model Ranger.

 

Bear Archery - Grayling 

Továrna u města Grayling, nový domov Bear Archery, se nacházela uprostřed zalesněné lovecké oblasti na severu Michiganu. Původně "Bohem a lidmi zapomenuté místo" se náhle stává hlavním městem vznikajícího průmyslového odvětví.

Letecký pohled na továrnu Bear Archery v Graylingu.V pozadí je řeka Au Sable a na jejím břehu domy Freda Beara a Charlieho Krolla (zeť)	Nová továrna se stala "hlavním městem" bowhuntingu té doby. Přestože byla koncipována značně velkolepě, vyžádal si růst firmy několik přístaveb

 

Hlavní budova, postavená v roce 1946, byla na svou dobu velmi moderní. Byla designována a vybavená už výhradně na produkci luků a vybavení. 

Některé informace tvrdí, že úpné začátky v Graylingu nebyly snadné. Někdy na přelomu let 1948 a 1949 měla prý firma finanční problémy. Nebo přesněji, problémy s hotovostí. Takové, že si dokonce začali vypomáhat výrobou nábytku. Také někteří zaměstnanci zůstali několik týdnů bez výplaty. No a k tomu všemu se objevuje "finančák", který vymáhá dlužné daně. A chce je teď a hned (jak jinak, že ?). Fred jim prý v zoufalství vystavuje šek na 500$, které ale na firemní účtu prostě nejsou. Jen díky okamžité finanční pomoci od přítele je možné šek řádně proplatit a vyhnout se tak vážnému maléru.

Ale špatné časy naštěstí odchází a začíná se znovu dařit. Následující informace jen dokumentují obchodní úspěch a růst firmy : 

• kvůli rostoucí popularitě a rostoucímu odbytu se pak v letech '53, '55 a '56 musí stávající objekt rozšiřovat a přistavovat
• roste také počet zaměstnanců. Jejich počet se za jediný rok zdvojnásobuje - v roce 1955 je to 100 lidí a v následujícím roce už 200
• v roce 1955 dosáhl obrat firmy 1,5 milionů (tehdejších) dolarů. Vyrábělo se 300 luků denně.
• jen v roce 1976 se vyrobilo 360.000 luků !
• předtím, než se firma stěhovala do Gainesville, měla až 400 zaměstnanců

 

V roce 1951 postihla továrnu nepříjemná událost - požár ve výrobních prostorách. Naštěstí ale nezpůsobil nijak fatální škody a provoz továrny se podařilo brzy obnovit. Největší škody zasáhly výrobu šípů, sklady a kanceláře. Naštěstí část vyrábějící luky, včetně výrobních zařízení, zůstala relativně v pořádku. K úhoně ale přišla část sbírek trofejí z loveckých výprav. Ale i ty se Fredovi podařilo poměrně brzy nahradit.  Více informací (v angličtině) najdete v kopii dobového novinového článku.

 

Medailony Bear z let 1959 až 1982

V roce 1959 začíná zajímavá tradice. Na lucích Bear se objevuje tzv. medailon v podobě malé mince. Jeho podoba se postupem času vyvíjela, takže se stala docela užitečnou, i když ne zcela přesnou (*) pomůckou pro sběratele při datování stáři luku.

* Fred je totiž docela spořivý a pokud se náhodou v továrně najde bedna medailonků z minulého, nebo dokonce předminulého roku, klidně vydá příkaz použít je pro právě vyráběné modely. A vůbec mu nevadí, že v tu dobu už mají medailonky jinou podobu. A že tím zamotá, o mnoho let později, mnoha sběratelům hlavu :-)

Tyto kulaté medailonky bývaly zpočátku i na kladkových lucích. V současné moderní produkci už je ale nenajdete - kladkové luky mají medailonek zcela odlišného tvaru. Nicméně tradiční modely jsou populárními "mincemi" vyzdobeny dodnes.

Mimochodem, ty medailonky občas z luku upadly. Nebylo to snad tím, že by vůbec nedržely, to opravdu ne. Ale ať byl důvod jakýkoliv, prostě medailonek byl najednou fuč. Sávalo se to vlastně jen výjimečně, ale při velkém množství luků z produkce Bear to znamenalo, že i těchto "ztracených" bylo dost. A jak je někdo ztratil, tak jiný je našel. Dnes je to vyhledávaný sběratelský artikl a tvoří populární zboží na aukcíc třeba na eBayi.

 

Zaměstnanci Bear Archery v Grayling (přesný rok neznámý). Nicméně, v roce 1978, než se firma stěhovala na Floridu, zde pracovalo cca 400 lidí ...

V továrně se pochopitelně nevyráběly pouze luky samotné.

Důležitou součástí produkce bylo také veškeré myslitelné vybavení, jako např. šípy, toulce, výrobky z kůže.

Většinu z nich designoval přímo Fred Bear (nebo se na jejich vývoji výrazně podílel). A některé byly dokonce jeho vlastní vynálezy a patenty (viz níže).

Dovolím si připojit pár dobových fotografií z továrny v Graylingu bez detailnějšího popisu. Nejsou "nic moc", ale i tak je zázrak, že se vůbec něco z té doby dochovalo. Na fotkách je vidět výrobní provoz. Linku, kde se z jednotlivých vláken vyráběl sklolaminát, který zpevňoval ramena reflexních luků - tehdejší revoluční technologie.

Na další je měření síly nátahu nového luku - údajně na nejpřesnější váze, která byla v té době k dispozici. Součástí výroby byly i šípy, které se zde vyráběly, řezaly, olepovaly a balily do krabic po "tuctu". Mimochodem, častou součástí balení šípů byla i lukostřelecká rukavice a chránič předloktí. Dalším provozem je dílna, kde se vyráběly výrobky z kůže - rukavice, chráníče apod.

 

V Graylingu zůstává Bear Archery až do roku 1977. Bohužel v této době začíná v továrně docházet ke stávkám. Těžko říct, jaký důvod tyto stávky měly, ale podle toho, co se můžeme ze vzpomínek pamětníků dočíst, Fred Bear rozhodně nebyl "typický zlý vykořisťovatel dělnické třídy". Spíše šlo o snahu odborové organizace UAW (odborový svaz autoprůmyslu a letectví) proniknout do továrny a do nově vznikajícího průmyslového odvětví.

Ať byl skutečný důvod jakýkoliv, když stávky nekončily a stávkové hlídky začaly ohrožovat i muzeum, vzdálené cca 2km, předměty v něm uložené a návštěvníky, došlo k rozhodnutí továrnu přestěhovat.

V roce 1978 skutečně celá firma opouští stávající prostory stěhuje se do zcela nového působiště na Floridě v Gainesville.

Pro město Grayling byl odchod největšího zaměstnavatele rána, ze které se město vlastně nikdy finančně úplně nevzpamatovalo. Přišlo o 400 přímých pracovních míst a současně i o Muzeum Freda Beara, atrakci, která přiváděla do města během posledních 10 let každoročně statisíce návštěvníků.

Smutnou připomínkou těchto událostí je současný stav původní továrny Bear Archery v Graylingu. Pokud byste toto místo navštívili dnes, nenajdete zde nic, co by vám připomnělo dávnou slávu. Jen několik anonymních, vybydlených budov na neoznačeném pozemku. Ty, od dob Bear Archery, už nikdy nenašly trvalého a prosperujícího nájemce.

Bývalá továrna Bear Archery, v Graylingu, dnes :-(

Bývalý dům Freda Beara. Nejprve prý zubní ordinace, dnes snad opět slouží k bydlení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nicméně jméno Freda Beara se z Graylingu úplně neztratilo. Dodnes ve městě najdete spoustu pamětníků, na něj vzpomínají. V dobrém. Někteří z nich pracovali v továrně, jiní ho potkávali v restauracích nebo na ulicích města.

Jeho jméno nese sportovní a společenské centrum, které je dnes v bývalé budově muzea.

Jméno Freda Beara nese jedna z ulic a jeho osobě je věnována i část expozice Městského muzea. 

Ve městě je také k vidění jedna z největších soukromých sbírek, týkající se Freda Beara. Tu má ve svém obchodě se sněžnými skůtry pan Pete Kocefas (více informací níže). 

No a pokud byste snad dostali hlad, pak si můžete zaskočit na jídlo do podniku s příznačným jménem Bear's Den Pizzeria.

Výloha pizzerie Bear's Den připomíná spíše malé muzeum

 

Bear Archery - Gainesville

Nicméně, vraťme se zpět do roku 1978, kdy Bear Archery opouští Michigan a stěhuje se do nového sídla na Floridě, ve městě Gainesville.

Nová továrna je opět zcela věnována moderní výrobě luků a vybavení a s ohledem na dominantní pozici firmy na trhu je koncipována hodně velkolepě.

Integrovanou součástí objektu bylo od počátku i nové muzeum (viz. níže)

Nová továrna v Gainesville, krátce po otevření

 
V letech 1947 až 1967 cestuje Fred Bear po celém světě a pochopitelně loví lukem. O těchto cestách a dobrodružstvích natáčí filmy a píše knihy. Tyto dokumenty dále zvyšují zájem veřejnosti o bowhunting, o osobu Freda Beara a pochopitelně i o produkty Bear Archery.

"Zlatý věk" - takto znali Freda Beara jeho fanoušci a obdivovatelé

V roce 1968 Fred prodává svoji firmu Bear Archery společnosti Victor Comptometer. Důvodem ale není ztráta zájmu, nebo chuť odejít do důchodu. Hlavním cílem prodeje bylo získat finance nutné pro další rozvoj firmy.

Fred Bear ve firmě i nadále zůstává ve vedoucí pozici (prezident společnosti). Nicméně nejčastěji je k vidění někde v továrně přímo uprostřed výrobního procesu, nebo ještě raději v konstrukčních kancelářích, kde neustále konzultuje vývoj nových produktů.

Také jeho kancelář příliš nepřipomíná typický ředitelský prostor. Kromě nezbytných trofejí je její součástí také plně vybavená dílna

Kancelář a dílna Freda Beara v sídle firmy v Gainesville

V tomto období firma nadále roste a patří mezi nejsilnější hráče na trhu a největší výrobce tradičních luků. 

V roce 1980 Bear Archery kupuje firmu Jennings Archery od další legendy lukostřeleckého světa – Toma Jenningse. Tom byl jedním z tvůrců konstrukce kladkového luku, ale po prohraném patentovém sporu s H.W.Allenem se ocitá ve finančních problémech. Bear Archery tak značku Jennings zachraňuje před bankrotem. Ale také získává řadu technologií a know-how souvisejících s kladkovými luky, jejichž popularita pomalu, ale jistě roste.

Nějakou dobu firma produkuje luky pod oběma značkami – resp. Bear a Bear/Jennings, ale později přestáva jméno Jennings využívat úplně (i když stále vlastní právo na jeho používání).

 

Ve firmě, která nese jeho jméno, zůstává Fred Bear aktivní až do své smrti.

 

X X X

Fred Bear umírá 27.dubna 1988 (86 let) na následky opakované srdeční příhody. 

Jeho popel, na přání rodiny, odváží jeho dlouholetý přítel a spolupracovník Dick Lattimer zpět na sever, do Michiganu. Zde jej 8. července rozpráší na březích řeky Au Sable. Té řeky, kde mladý Fred tak často lovil. Řeky, kterou tak miloval. Řeky, která protékala kousek od jeho továrny a domu v Graylingu.

X X X 

 

Po jeho smrti nabírají události ne příliš šťastný směr. Nejde o nijak dramatický proces, ale spíš o pomalý ústup z vrcholu. Firma pochopitelně nadále funguje a stále těží ze svého slavného jména a pověsti. Chybí zde ale jasná vize, jasná idea kam firmu dále směrovat. Chybí jí vizionářské schopnosti jejího zakladatele. 

V té době navíc nad tradičními luky definitivně začínají dominovat kladkové modely. Jak postupuje čas, firma nabírá oproti konkurenci a okolnímu vývoji stále větší ztrátu.

Navíc dochází ke změnám majitelů - Hanson Industries, U.S. Industries, Fen-way Partners, KIdde a posléze Charlie Parker pod NAAG (North American Archery Group) v roce 1990. Ale bohužel ani jeden z nich nedokáže chřadnoucí společnosti přinést výrazný prospěch a změnit upadající kurz.

Na konci 90tých let je Bear Archery už pouze stínem své bývalé slávy a vypadá to, že slavným jménům Fred Bear a Bear Archery už brzy zbude místo pouze v kapitolách historie.

 

Bear Archery - Escalade Sports

V roce 2003 ale dochází k zásadní změně. Bankrotující firma je koupena společností Escalade Sports. 

Kritikové tehdy tento nákup označovali jako „poslední hřebíček“ s tím, že firma Escalade nemá žádné vazby na lukostřelecký byznys (ale ve skutečnosti má právě v tomto oboru Escalade dlouhou tradici (až do roku 1927) jako Indian Archery & Toy Company).

Nákup Bear Archery nebyl pro společnost Escalade rozhodně snadným krokem. Továrna v Gainesville potřebovala obrovské investice. Byla nutná nová střecha nad celou továrnou, bylo nutné instalovat moderní vzduchotechniku, vyměnit kompletně CNC obráběcí stroje. Předtím, než vůbec dokázali vyrobit první luk z nové produkce, vyžádala si rekonstrukce několik milionů dolarů.

Následuje kladkový model Truth a postupný návrat zpět na výsluní mezi špičku. 

Dalším důležitým krokem v obchodní politice nového majitele bylo oživení produkce tradičních luků. Sortimentu, který firmu proslavil, ale během minulých let vysloveně strádal. Nyní mu je stanovena nejvyšší priorita.

Z důchodu dokonce povolali Granta Bayce (v Bear Archery byl zaměstán více jak 33 let), aby pomohl uvést do provozu původní nástroje, technologie a zařízení pro výrobu těchto luků. Výsledek se projevil rychle. Byl jím samostatný katalog, určený pouze pro tradiční luky, který obsahuje 11 modelů. Všechny vychází z původních, těch nejúspěšnějších modelů v historii firmy. 

Výroba a vývoj byly obnoveny, ale Bear Archery, respektive její nové vedení, muselo bojovat se značnou nedůvěrou zákazníků. Už jsme si řekli, že většina bowhunterů vyrostla v době Freda Beara a Fred pro ně byl nedotknutelnou ikonou. Proto většina z nich velmi těžce a citlivě vnimala to, co se v minulých letech s firmou Bear Archery a s odkazem Freda Beara dělo. A na firmu zanevřela.

Naštěstí nové vedení trvale dokazuje, že to s rozvojem firmy a jejím návratem na vrchol myslí skutečně vážně. Investovaly se obrovské částky do vývoje. Firma najímá nové odborníky na špičkové technologie. V nejvyšším vedení Bear Archery se znovu objevují lidé, kteří mají k lukostřelbě a bowhuntingu velmi blízký vztah. Většina z nich jsou skuteční nadšenci a aktivní lovci. 

Rok za rokem uvádí Bear Archery na trh nové a stále lepší modely. Carnage, Anarchy, Motive, Agenda ... a nedůvěra i těch největších skeptiků postupně mizí.

Zdá se, že Bear Archery, a spolu s ní i odkaz Freda Beara, je zpět. Na vrcholu. Tam, kam patří.

 

Zajímavosti, co se jinam nevešly ... 

Během sbírání informací jsem narazil na pár zajímavostí. Do textu výše se mi nikam nehodily, ale zase mi přišlo škoda se o ně nepodělit ... a tak si vysloužily vlastní kapitolu :-)

 

Fred Bear své inovátorské schopnosti a talent vynálezce možná zdědil po předcích.

Strýc jeho matky Daniel Drawbaugh je někdy považován za skutečného vynálezce telefonu. O patent se dlouze soudil s Williamem Bellem, ale nakonec prohrál kvůli nedostatečné dokumentaci. 

 

Pokud si pečlívě prohlédnete fotky a videa s Fredem Bearem, zjistíte, že střílí z luku pro "leváky". Řada leváků měla z této skutečnosti radost - říkali, že Fred je "jedním z nich"  :-)

Jenže, Fred Bear levák nebyl. Byl to pravák "jako poleno". Což lze vidět ze způsobu, jak střílel z pušky nebo revolveru.

Takže, jaký měl důvod, aby zrovna z milovaného luku střílel opačně ? Vysvětlení je prosté, ale jen tehdy, když vás na to někdo vysloveně upozorní (stejně jako mě :-) )

Pokud se podíváte na fotku vpravo, zjistíte, že Fredovi chybí poslední článek prsteníčku pravé ruky. Údajně o něj přišel už v dětství, na drtičce kukuřice. Chybějící článek prstu mu natolik vadil při nátahu, že se hned zpočátku "přeučil" na leváka a luk celý život natahoval levou rukou.

 

Fred Bear byl údajně silný kuřák. Kouřil cigarety i dýmku. Nicméně je velmi vzácné ho najít na některém z dobových dokumentů, nebo jeho loveckých videí, s cigaretou v ruce.

Pokud je to pravda, pak je to docela legrační v kontextu dnešního "moderního šílenství" ohledně tzv. "Scent Free" technologie - všeobjímající snahy a pokusů odstranit z lovce jakýkoliv moderní pach. "Postižení" lovci si perou šaty ve speciálním prášku, před lovem se polévají nejrůznějšími "lektvary" a ideálně ani nedýchají ... a kouření? No kouření patří mezi "nejstrašnější zločiny" :-)

 

Fred Bear a kladkový luk - tyhle věci nešly moc dohromady. O to víc je překvapující následující fotografie. Ta se dokonce objevila na přebalu jednoho vydání knihy Fred Bear - The Archer's Bible

K této fotce se váže historka, kterou jsem našel na jednom diskuzním fóru. Autor vzpomíná, jak v roce 1972 byli v Kanadě na lovu medvědů. Jednoho rána v kempu nastal značný rozruch. Vedle zaparkovaných aut stála helikoptéra, všude reportéři z časopisů a lidé od reklamy. Uprostřed toho všeho samotný Fred Bear, který v ruce třímal novy model kladkového luku od Bear Archery. 

V tuto dobu se začaly kladkové luky postupně prosazovat a marketing Bear Archery byl toho názoru, že ideální reklamou bude ukázat, jak i samotný Fred s takovým lukem střílí. Dokonce bylo v plánu s ním ulovit medvěda. Fred strávil pár hodin tréninkovým střílením a pravda .. moc mu to nešlo. Jeho styl instinktivní střelby se pro kladkový luk příliš nehodil. Vlastně se docela trápil.

Nakonec prý znechuceně luk odložil, vydal příkaz všechny pořízené fotky zničit a prohlásil něco ve smyslu " .. nikdy jsem z ničeho podobného nestřílel, lituji, že jsem se nechal ukecat a nehodlám to opakovat. Na propagaci "tohodle" si budete muset najít někoho jiného ... "

Jedna fotka se ale, jak se zdá, zachovala. A to, že se objevila i na přebalu knihy, znamená následující:

• • kladkové luky již prostě "vstoupily na scénu" a byly nesmírně populární. Muselo se s nimi počítat a věnovat jim velkou pozornost
  • i "velký Fred" musel občas poslechnout. Pokud to bylo v zájmu firmy a pokud na tom marketing trval. Navíc, Dick Lattimer, jeho dlouholetý přítel a současně i šéf propagace, ho asi dokázal přesvědčit

 

I u firmy Bear Archery se občas stalo, že se něco nepovedlo a s některým výrobkem byl problém: 

• V letech 1949 až 1951 se do ramen luku dával hliník. Ten se získával ze starých letadel z druhé světové války - bombardérů B 17. Sázka na moderní materiál se ale ukázala jako nepříliš šťastná. Hliník v ramenech při výstřelu způsoboval silné vibrace. Díky tomu se projevoval větší zpětný ráz (tzv. "kopanec"), ale co bylo horší, opakované vibrace způsobovaly u některých kusů rozlepování jednotlivých vrstev ramen a ta pak praskala. Všechny luky, u kterých se projevila tato vada, byly zákazníkům bezplatně vyměněny a to bez ohledu na záruční dobu. Společnost to tehdy stálo značnou částku peněz..
  
  
• K dalšímu "maléru" došlo v roce 1961. V prostorech, kde se v továrně v Graylingu luky vyráběly, byla hodně nízká vlhkost. Pokud pak byly luky expedovány k prodejcům do oblastí s vysokou vlhkostí, stávalo se, že dřevo v ramenech zvlhlo a lehce nabobtnalo. V povrchové úpravě se následně objevily praskliny. Nešlo o nic závažného - byl to pouze estetický problém, ale aby ochránil dobré jméno firmy, nechal Fred stáhnout zpět celou 1/3 roční produkce. Ztráta tehdy byla 180.000 dolarů

 

Fred Bear se přátelil a lovil s mnoha slavnými lidmi. Jedním z nich byl i William Shatner - kapitán Kirk z původního Star Treku.

Říká se, že ačkoliv byli výborní přátelé (Shatner byl dokonce původním členem Bearova sportovního klubu), Shatner na jedné lovecké výpravě rozčílil Beara tak, že ho z ní "vyrazil".

Při lovu Shatner zranil medvěda a po návratu do kempu mu Fred "doporučil", aby si vzal záložní střelnou zbraň a šel poraněné zvíře dohledat a dostřelit. Shatner to údajně odmítl. Trval na tom, že střelnou zbraň v žádném prípadě nepoužije. Prý počká do rána a zvíře pak dostřelí výhradně lukem.

Fred Bear se tak naštval, že ho okamžitě vyhodil z kempu (jak to dopadlo s medvědem už jsem nezjistil). A Shatner poslechl - musel - přeci jen Fred byl obrovská autorita a byl také o 30 let starší.

 

Úplně vlevo Joe Engle, americký astronaut, který domluvil výlet na Měsíc

Lovecký hrot Bear Razorhead se v roce 1972, na palubě Apolla 16, dostal na Měsíc a zpět. Byla to laskavost, kterou pro své přátele Freda Beara a Dicka Lattimera (šéf marketingu) zařídil astronaut Joe Engle. Ten uprosil velitele letu, Charlieho Duka, aby s sebou hrot na tuto výpravu vzal. "Měsíční" hrot byl poté se vší slávou vystaven v muzeu v Gainesville.

Mimochodem, původní plány Dicka Lattimera byly mnohem odvážnější. Snažil se přesvědčit lidi ve vedení NASA, že je skvělý nápad na palubu Apolla naložit luk a šíp (pochopitelně z produkce Bear). A na povrchu Měsíce si jen tak, pro zábavu, vystřelit. Ostatně, když mohli chlapci z Apolla 14 hrát na měsíci golf, proč by další posádka nemohla střílet z luku? Nápad zajímavý, ale nakonec neprošel. I když Fred Bear měl mezi astronauty řadu přátel (většina z nich byli vášniví lovci nebo rybáři), tohle už bylo asi moc.

Takže nakonec "aspoň" lovecký hrot :-)

 

Fred Bear byl také náruživým rybářem. Kromě lovu ryb lukem miloval také mnohem "jemnější" způsob lovu - muškaření. Při této aktivitě strávil spoustu času s další postavou, která hrála velmi důležitou roli, jak v jeho životě, tak i ve firmě Bear Archery - Charlie Krollem

Fred Bear při uvazování mušky	Charlie "Chuck" Kroll	Bear a Kroll na lovecké výpravě cca. 1961

Charlie Kroll byl Bearovým přítelem a později zetěm - vzal si jeho nevlastní (z druhého manželství) dceru Jullietu. Fred Bear nesmírně miloval svého vnuka Chrise Krolla a podle některých informací snad plánoval, že jej později zapojí do vedení firmy Bear Archery. Bohužel, mladý Chris spáchal sebevraždu a tato událost prý Freda nesmírně zdrtila.

Charlie Kroll se často označuje jako "muž v pozadí". Byl blízkým spolupracovníkem Freda Beara a napsal scénář ke všem 22 filmům. Údajně je také autorem knih, pod kterými je Bear oficiálně podepsán jako autor - The Archer's Bible, Field Notes, World of Archery. Fred byl tehdy natolik časově vytížený, že nebylo prakticky možné, aby svůj cenný čas věnoval psaní. A v tomto úkolu ho tedy zastupuje Charlie Kroll. Fred knihy pouze autorizuje před vlastním vydáním.

Charlie Kroll je také autorem autobiografické knihy - Fred Bear, The Biography of an Outdoorsman

 

Fred miloval luky, ale pochopitelně nezanevřel ani na střelné zbraně. Jako záložní zbraň na lov velké zvěře s sebou nosíval svůj S&W .44 Magnum

Licence na držení střelné zbraně, vydaná na jméno Fred Bear	Záložní revolver S&W .44 Mag

 

Jedním z blízkých přátel Freda Beara byl také Ted Nugent , americký rockový kytarista a kávový magnát (to je teda souběh funkcí :-)  )

Ted je také nadšený lovec a bowhunter a aktivista vystupující ve prospěch NRA (National Rifle Association), podporujíc především právo volného držení střelných zbraní.

Pro nás je zajímavá jeho pocta Fredu Bearovi - stejnojmennná píseň, kterou si můžete poslechnout a shlédnout zde ... 

 

Zajímavý je také vývoj loga, které se objevovalo na lucích z produkce Bear (bavíme se zde o tradičních lucích. Moderní kladkové už používají trochu jiná loga)

 

Původní loga luků z produkce Nelse Grumleyho. Vlevo nejstarší, vyrobené ještě pod firmou Bear Products, které bylo vyražené do ramene kovovou raznicí. Mladší vpravo už nese jméno Bear Archery a je pouze podepsáno	Zleva: Nejstarší logo "malého běžícícho medvěda" se používalo v letech 48-53. Následoval větší "stojící medvěd" z let 53 až 55. Ten byl na přelomu roku 55 a 56 nahrazen velkým logem s uvedením patentů

 

Našel jsem také fotku zajímavého dopravního prostředku. Bohužel už ne jeho přesný popis. Takže se lze pouze domnívat, že šlo o tehdejší verzi reklamního firemního autobusu, který objížděl s vybavením Bear Archery různé akce - výstavy, kluby, lukostřelecké soutěže atd ... 

 

Fred Bear - inovátor a vynálezce

Fred Bear nebyl pouze výborným lukostřelcem, lovcem, vynikajícím obchodníkem a popularizátorem bowhuntingu. Byl také vynikající konstruktér a protože sám aktivně lovil, přispěl mnoha svými nápady do světa lukostřeleckého vybavení.

Některé věci dnes považujeme za tak samozřejmé, že skoro zapomínáme, že bývaly doby, kdy prostě nebyly. Že je musel někdo vymyslet. A je udivující, kolik těchto věcí „má na svědomí“ právě Fred Bear.

 

Technologie laminátového sendviče ramen luku

Ačkoliv laminát, jako materiál, byl v té době známý, byl to právě Fred Bear, který dokázal využít tuto technologii k výrobě moderního materiálu pro ramena luků - sendvičové konstrukce dřeva a laminátu, společně s vysokotlakým lisováním.

Pro tuto technologii podává patentovou přihlášku v roce 1946 a patent v roce 1953 získává. První luk, využívající tuto technologii, se objevuje v roce 1949. Sám Fred Bear považoval svoji technologii sendvičové konstrukce za svůj největší vynález. Za svůj největší přinos v oblasti výroby luků.

Nejdůležitější (a z dnešního pohledu šokující) je skutečnost, že Fred Bear nikdy nevyžadoval peníze za využití tohoto patentu.
Umožnil ostatním výrobcům, aby technologii laminátových sendvičů používali zcela zdarma !

Totéž platilo o většině jeho vynálezů.

I když vlastnil patenty, které by mu umožňovaly velké a snadné příjmy z poplatků od konkurence, 
poskytoval ostatním své nápady a vynálezy zdarma - bez toho, že by mu museli zaplatit jediný cent.

 

 

Moderní lukostřelecké rukavice

V roce 1937 získává FB svůj první patent (#107.294) na lukostřeleckou rukavici, v podobě, jak ji známe dnes. Do té doby sice lukostřelci používali ochranu, ale ta byla pouze na prstech. Stávalo se, že při výstřelu z prstů občas spadla. Fredův přínos spočívá ve zdánlivé maličkosti – spojil ochranu prstů s poutkem kolem zápěstí, které drží rukavici na místě.

Zleva:

• osobní rukavice FB z poloviny 30tých let
• první komerční model
• dále pak dva vylepšené modely
• z roku 1960 opět osobní rukavice FB, která s ním absolvovala většinu jeho slavných loveckých výprav
• poslední opět osobní rukavice FB z roku 1970 - tento model se ale nikdy nedočkal sériové výroby

 

Bow quiver – toulec na luku

Bow Quiver, tedy toulec připojený na luku, je pro dnešního bowhuntera samořejmá věc. Snad si ani nedovede představit, že by v jeho výbavě chyběl. Nicméně, před jeho vynalezením byly jedinou možností tradiční toulce, většinou nesené na zádech nebo u pasu. Ty ale nejsou pro lovecké použití ve složitějším terénu úplně ideální. Šípy se zachytávají o větve, ničí se křidélka z peří, při pohybu do sebe šípy naráží a cinkají a občas vypadnou ven.

Na tyto nedostatky brzy přišel i Fred Bear. Ten tradiční toulce zavrhl a úplně je přestal používat. Namísto nich nosil své šípy raději v ruce !

Následoval nápad vytvořit na zadní straně těla luku drážku, ve které by mohl být uložen záložní šíp.

Dalším krokem byl toulec na několik šípů, který by se pohodlně nosil v ruce.

No a pak přichází ona geniální myšlenka připojit tento toulec přímo k tělu luku. Fred Bear získal svůj patent na "Bow Quiver" v roce 1946 (# 2.464.068)

Zleva : První model z roku 1947. Dále následují další modely tak, jak se vyvíjely. Šlo především o změnu materiálu a způsobu uchycení na luk.

 

Vyměnitelné hroty – "Converta Points"

V roce 1968 mění Fred Bear také podobu loveckých šípů. Jeho nápad spočívá v možnosti rychle a bez lepení vyměnit hrot šípu za jiný. Podle potřeby vyměnit tupý hrot za cvičný nebo lovecký. I u těchto výměnných hrotů můžeme pochopitelně sledovat víceletý vývoj, který končí moderním závitem, používaným dnes.

 

Moderní lovecké hroty

Jako zkušený lovec přispěl FB podstatně také k vývoji loveckých hrotů. Z primitivní podoby, tak jak byla známa po staletí, se postupně stal mnohem výkonnější a ranivější hrot, který umožňoval efektivní lov i velké a odolné zvěře.

Zcela vlevo je první lovecký hrot Freda Beara, který nezapře svoji inspiraci hroty původních obyvatel USA. Naopak úplně vpravo je pak už víceméně "moderní" hrot z roku 1981

REEL - Naviják NA ŠŇŮRU pRO lov ryb

Fred Bear rád se svým lukem rybařil. A na základě svých zkušeností postupně vylepšoval vybavení nutné k tomuto způsobu lovu – naviják pro šňůru, kterou je přivázaný šíp (harpuna)

Zleva: Úplně první komerční model z roku 1951 až po relativně moderní konstrukci z roku 1984 (zcela vpravo)

Stroje pro vlastní výrobu luků

Fred Bear byl výborným konstruktérem a tak se podílel i na konstrukci a vylepšování řady strojů a technologií, které se ve firmě Bear Archery používaly k výrobě tradičních luků – např. lisy pro výrobu sendvičových ramen apod. Pamětníci vzpomínají, že ačkoliv byl nejvyšším šéfem firmy (prezident), neustále pobíhal po továrně a velmi často byl k nalezení právě ve vývojovém oddělení

Gainesville cca 1985. Vývojový tým při práci. Zleva vedoucí vývoje Gary Simonds, Jerry Hayes, Fred Bear, Bob Remick, Henry Gallops a Tom Jennings.	Fred Bear a Gary Simonds při testování nového modelu. Technologická úroveň vybavení je překvapující.

 

Muzeum Freda Beara

Fred Bear velmi intenzivně sbíral na svých cestách nejen lovecké trofeje, ale jakékoliv věci, které souvisely s historií luků, šípů, nebo měly nějaký vztah k místům jeho loveckých výprav. Tyto věci byly vystaveny v objektu firmy v Graylingu. 

Část této sbírky (hlavně trofeje) byla zničena v roce 1951 při požáru v továrně. Nicméně Fred většinu trofejí brzy obnovil a ty byly umístěny ve vstupní recepci továrny.

Jenže poměrně brzy se množství trofejí zvětšilo natolik, že to začal být problém. Vstupní recepce byla trofejemi a předměty naprosto přeplněná (viz obrázek vpravo) a to ještě spousta věcí musela být uložena ve skladech. Kromě věcí, nasbíraných samotným Fredem Bearem, se postupně objevovala řada dalších - darovaných předmětů. 

Bylo jasné, že tak velká sbírka, která navíc dále rychle rostla, potřebuje vlastní prostor.

V roce 1967 bylo otevřeno samostatné muzeum. Nová budova, kousek od městečka Grayling  a asi 2 km od samotné továrny. Tato oblast se brzy stala známá jako Bear Mountain

Budova muzea byla poměrně velkolepá. Dvoupatrová s rozměry 50m x 15m. Obsahovala prostor pro exponáty, upomínkový obchod a také plně vybavený obchod s lukostřeleckými potřebami. V horním patře byl sál pro promítání nebo přednášky. A hned vedle budovy byla střelnice, kde si zájemci mohli vyzoušet luky od Bear Archery.

Muzeum, kromě samotných trofejí, obsahovalo také pravděpodobně největší soukromou sbírku věcí, souvisejících s luky a lukostřelbou. Byly zde luky a šípy z celého světa, včetně exotických destinací - Mongolsko, Tibet, Čína, Japonsko, Afrika a Jižní Amerika. Byly zde luky a vybavení amerických indiálnů, Eskymáků, afrických Křováků, Pygmejů atd ... K vidění byly i historické artefakty z doby Kamenné, hroty perských šípů nalezených na místě bitvy u Maratonu, atd.

Dobová pohlednice z muzea v Graylingu

Muzeum se stalo nesmírně populární, a hojně navštěvované, i když leželo na relativně odlehlém místě. Každý rok jím prošlo zhruba 150.000 návštěvníků.

Leták soukromého muzea p. Kocefase

 

Bohužel, během stávek, které ochromily továrnu Bear Archery, se i muzeum samotné stalo předmětem nátlaku stávkujících a hrozilo poničení exponátů a dokonce i napadení návštěvníků. Z bezpečnostních důvodů bylo proto muzeum v roce 1977 na 4 měsíce uzavřeno. Když bylo rozhodnuto o přestěhování výrobních prostor, bylo jasné, že stěhovat se bude i muzeum.

Ačkoliv bylo muzeum v roce 1978 skutečně přestěhováno do nového sídla na Floridě, dodnes se v Graylingu objevují návštěvníci, kteří se po něm ptají. 

Mimochodem – přestože původní muzeum už v Graylingu není, najdete zde jednu z největších soukromých sbírek předmětů, které se Freda Beara týkají.

Část svého obchodu se sněžnými skůtry proměnil jeho majitel pan Peter Kocefas v soukromé muzeum Freda Beara.

  

Fred Bear v expozici nového muzea v Gainesville.

 

Muzeum, které dokumentovalo život, práci a lovecké výpravy Freda Beara a mohlo odpovídajícím způsobem prezentovat jeho sbírky, bylo od počátku nedílnou součástí nového komplexu.

Velkolepá budova o velikosti 1.000 m2 se ale veřejnosti otevřela až v roce 1985.

Odhaduje se, že areál navštívilo ročně kolem jednoho milionu vozidel, takže skutečný počet návštěvníků musel být obrovský.

Jak už víme, v roce 1988 Fred Bear umírá.

V roce 1992 přátelé, rodina a zaměstnanci BA umístili před budovou pamětní plaketu. Na fotce je paní Henrietta Bear.

 

Bohužel, v roce 2003 (snad jako součást firemní krize) se vedení Bear Archery rozhodlo prodat veškerý obsah muzea firmě BassPro (mega řetězec outdoorových potřeb v USA a Kanadě). 

Podle tehdejšího vyjádření vedení BassPro bylo cílem nejdůležitější exponáty vystavit v jedné z hlavních prodejen řetězce a ze zbytku udělat „putovní výstavu“. Dnes jsou některé exponáty vystavené v Síni Slávy, která se nachází v objektu BassPro ve Springfieldu v Missouri. 

V Gainesville na Floridě tak zůstala pouze výrobní část Bear Archery, která dnes opět naplno funguje a prosperuje. Bohužel muzeum a jeho unikátní exponáty jsou definitivně pryč. 

Muzeum je sice pryč, ale Fred Bear má před továrnou v Gainesville stále vyhrazeno svoje parkovací místo.

 

Tak, a to je snad vše.

Doufám, že se vám článek líbil. Že jste v něm našli něco zajímavého. A že jste se o Fredu Bearovi dozvěděli něco nového.

Protože Fred Bear si zaslouží, aby na něj lidé vzpomínali. Aby věděli, co všechno pro lukostřelecké odvětví a bowhunting udělal. Že mu vděčíme za to, že vůbec existuje to, co máme tak rádi.

 

H.
Doufám, že jsem nic důležitého nezapoměl nebo něco zásadně nepopletl.

Pokud vás osoba Freda Beara zaujala, máte k dispozici řadu knížek, které o jeho životě a dobrodružstvích napsal on sám nebo jeho dlouholetí přátelé.

Na Yotube bez problémů najdete spoustu videí - rozhovory se samotným FB nebo jeho lovecké výpravy.

A pokud snad máte připomínky, diskuze je otevřená :-)